Hladina | 1. kapitola

28. března 2016 v 14:06 | asu |  Hladina

První kapitola nové povídky je na světě. Ráda by jsem podekovala Lessien, za to, že mě její povídky dokopali zase něco napsat. Takže proto jí tuto první kapitolu chci věnovat.


Otočila jsem se, aby jsem zkontrolovala, jestli za mnou pořád jde. Na zádech jsem měla husí kůži a třásla se při každém kroku. Nevěděla jsem co dělat, tohle... Myslela jsem, že tohle se děje jen ve filmech. Sleduje mě celou cestu domů, ten kluk v kapuci. Ale ani náhodou se neblížím k mému domu, je to ještě daleko. Hlásek v mé hlavě mi napovídal, aby jsem běžela, ale moje srdce už teď bilo tak rychle, že by mi při takové zátěži, jako je běh, vyskočilo z hrudi. Moje tělo bylo vždycky k ničemu, ale teď když jsem byla pronásledována, mi došlo, že je to horší než jsem si myslela. Prosím, teď odbočím a ty tam už nebudeš, prosím. Po několika krocích jsem ale ztratila i tu poslední naději. Šel dál za mnou schován v kapuci a naprosto dokonale splýval s temnotou dnešní chladné noci. Donutila jsem své nohy pokračovat, ale cítila jsem jak mě slzy pálí v očích a tělo by se nejraději na místě zhroutilo. V hlavě se mi přemítala jedna otázka za druhou. Proč? Proč se mi tohle děje? Proč pronásleduje mě? Co chce? Narovnala jsem si kabát aby mi nebyla taková zima, ale ruce si mi třásli tak, že se mi nepovedlo zapnout ani jeden knoflík. Rychle jsem odbočila do další, díky bohu, rušnější ulice. Bylo sice už kolem deváté hodiny večer, ale lidé tu pořád byli. Ve zmatku jsem přeběhla na druhou stranu silnice a doufala, že v malém podchodu kde chodí hodně lidí mu zmizím z dohledu. Po chvilce odhodlávání jsem se otočila a pokusila se ho vyhledat, ale už se tlačil mezi lidmi v podchodu, takže jsem toho ihned nechala a zase přidala na kroku. Nádech, výdech. Nádech, výdech. Moje tělo to ale přes všechnu mojí snahu pomalu a jistě přestávalo zvládat. Když jsem si ale všimla nedaleké autobusové zastávky, ke které zrovna přijížděl autobus pro všechny, co stáli na chodníku pod stříškou, rychle jsem se bez rozhlédnutí rozběhla na druhou stranu. Zrovna jelo auto kterému jsem jen tak tak uhla. Neštvaný řidič zatroubil na důkaz toho, že jsem mohla skončit pod koly jeho auta. V tu chvíli mi to ale bylo jedno, jediné co jsem chtěla, bylo dostat se do toho zpropadeného autobusu. Řidič si mě díky bohu všiml a ještě mi otevřel dveře. Vřítila jsem se dovnitř a rychle si koupila jízdenku. Hlava se mi motala, takže jsem si ihned sedla na první volné místo, co jsem viděla. Přes sklo jsem si všimla toho kluka jak se z druhé strany silnice dívá na to, jak mu prchám. Svoji tvář jsem si musela schovat do dlaně, moje slzy nekontrolovatelně začali opouštět má oční víčka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 adís. | E-mail | Web | 28. března 2016 v 14:13 | Reagovat

ježíši.
já chytnu infarkt. byla jsem vyděšenější, než ta holka..
dokonale napsáno, popsáno a těším se na další, protože chci vědět důvod, prč jí pronásledoval a co od ní chce. :3

2 Lessien | Web | 28. března 2016 v 15:53 | Reagovat

Moje povídky tě k tomu dokopaly? Páni *-* a to jsem si myslela, že stojí za nic. Děkuju za věnování ♥ Možná zas tak hrozný nebudou. A nevím proč, ale silně mi to připomíná mě, když vidím či mám TEN pocit (víš který .-. tedy aspoň myslím, že víš který) . Je to přímo božská první kapitola :) Nemám jí snad co vytknout jen to,že je krátká, ale zase podle mě by u tohoto děje to ani delší udělat nešlo. Těším se na pokračování :)

3 Ki | E-mail | Web | 31. března 2016 v 17:13 | Reagovat

Musím říct, že jako začátek to vypadá slibně. Vadily mi tam vyskytující se chyby, na těch by to chtělo trochu zapracovat. Zase jich text nebyl plný odshora dolů a nebyly v každém slově, takže alespoň taková pochvala ode mne :3
Ale jinak mě to nadchlo k dalšímu čtení, takže se určitě mrknu i na pokračování :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama